Ruth: já si toho začala víc všímat po tom loňském lyžování, kdy jsem byla taková jakože "otevřená", bylo to zvláštní jak najednou nic nebyl problém. A pak to odeznělo, vrátilo se to do starších kolejí a o to víc teď vnímám ten kontrast, když srovnám to tehdejší "otevření" a aktuální stav.
Jinak nevím o ničem, co by mě nějak ovlivnilo, zablokovalo, žiju v posledních pár letech zhruba stejný život, žádné velké výkyvy a když, tak k lepšímu (pozitiva v pracovním životě, v bydlení, odrostlejší dítě, které nevyžaduje tolik pozornosti apod.)
Všimla jsem si, že dost těch mých malých strachů souvisí s autem, tam určitě hraje roli to, že nejezdím tak často jako dřív. Ale s tím celkem nic moc nenadělám, nebudu asi kvůli tomu dělat denní vyjížďky autem, zas nemám na zahradě ropný vrta běžný provoz na cestě mi problém nedělá. Ještě to zhoršilo pořízení nového auta, nejsem s ním tak sžitá, mám jiný výhled, nicméně problém není v autě, ale ve mně, dřív jsem přesedala z jednoho služebního auta do druhého a přizpůsobila jsem se.

Jinak unavená průběžně určitě jsem, ale v závislosti na aktivitách, není to nějaké trvalé vyčerpání. A ty své obavy mám, i když jsem v pohodě.