Já neřeším konkrétní situace, že se v zimě nedostanu ke kamarádce nebo k zubaři. Jedu tam i tam, normálně funguju, řídím, i v zimě, nebojím se dopravního provozu ani lidí, nesedím kvůli tomu doma. Ale prostě místo, abych sedla do auta a problém s parkováním řešila až opravdu nastane, tak jsem z toho den dopředu nervózní, JAK to zítra udělám.
Vím, že jiní lidé mají také své problémy, mnozí ještě vážnější, a nemyslím, že by se mi někdo kvůli tomu smál, ale MNĚ se takto špatně žije, přijde mi zbytečné se deptat takovýma pitomostma. Je to záležitost psychická, tak hledám cesty, jak si pomoct.