"Vzhledem k tomu, že nikdo nejsme dokonalý a sebrat ze země ponožky není nic těžkýho, nebudu kvůli tomu dělat dusno a prostě je seberu, když mi tam vaděj. Jistě i já dělám mnoho věcí, které optikou manžela nejsou úplně ideální"

Monty, to sdílím.

Souhlasím ovšem i s holkama, že to nesmí překročit nějakou snesitelnou hranici (tj. pokud někdo občas někde zapomene ponožky, ale jinak se normálně podílí na chodu domácnosti, tak mi vůbec nevadí je sebrat, a předpokládám, že on taky nebude prudit, když občas někde nechám hrnek od kafe, ale kdyby to bylo takový, že by ty ponožky nechával pravidelně, kde by si je zrovna sundal, a nejen ponožky, ale všecko ostatní, nebyl by ochoten hnout doma prstem, ale přitom by očekával, že to budu všecko dělat já, to by se mi teda sakra nelíbilo.)


Re zavřené/otevřené šampóny - tady s Tebou taky souhlasím, protože technicky vzato, oč je moje libůstka šampóny zavírat cennější než libůstka toho druhého to nedělat? Ten šampon nevysychá, ničemu to nepřekáží, maximálně se vyleje, kdž ho převrhneš, ale jak často tak člověk vyleje šampón?

Takže prudit partnera kvůli šampónům bych pokládala za zbytečný a malicherný, stejně tak kůvli prkýnku na WC (protože taky není jedna "správná" poloha). Kdyby mi to vadilo fakt moc, tak bych mu to řekla, a tam bych zas očekávala, že se aspoň POKUSÍ mi OBČAS vyhovět (ve stylu "mně to sice nevadí, ale vím, že Kudle jo, mám ji rád, tak si na to zkusím vzpomenout, ovšem jak mi to není vlastní, tak se nemůžu zaručit, že to dodržím úplně vždycky).

Tohle mi úplně stačí - na jednu stranu člověk nevysí.á kvůli prkotinám, na druhou stranu se na toho druhýho úplně nevykašle a taky je si vědom relativnosti svých zvyků (tj. že to není tak, že ten můj způsob by by jedinej správnej a možnej a přes to nejede vlak a kdo to nedodržuje, je nemožný hov.do)