Moje děti musely mít (a vlastně pořád musí mít) po ránu času spíš míň než víc. Udělá se nutná řádka činností a jde se (záchod - koupelna - snídaně - obléknout - odchod). Jakmile vznikne čas na prostoj, pustíme se do něčeho navíc (ještě si zahraju jednu hru - kouknu na pohádku - přečtu kousek knížky - začneme o něčem debatovat), co nás baví a od čeho se pak nemůžeme urvat a vznikne zpoždění. Takže na nás po ránu funguje systém "žádné blbinky, rychle v tempu povinné minimum a vypadnout z domu"

Navíc jsme všichni sovy, takže nám vyhovuje spát tak dlouho, jak to jenom jde.