Když spočtu vypravování do školy ráno a úkládání ke spánku večer, dá to dohromay 4 hodiny, což je vlastně půlúvazek, který není nijak vidět. Strašně moc času zabere oblékání a soukání dětí z auta a do auta, přesuny. Na podzim jsem měla brigádu, jedno dopoledne mimo domov, zbytek týdne práce na doma, v půl jedné honem pro děti, uvařit a sníst něco k obědu, mrknout na úkoly a frčíme do nějakého kroužku (mezitím nakoupím), po návratu už je pomalu čas nebo už je skoro pozdě na večeři, umýt, něco si s dětmi přečíst, vyčistit zuby a spát. Když se vyskytlo volných pár minut, umyla jsem nádobí, zametla nebo nakmrila pračku/sušičku/uklidila čisté oblečení. Byla jsem docela ráda, když to skončilo, ale zase ráda jsem si to po letech MD/RD vyzkoušela a utvrdila se v tom, že fakt, ale fakt nechci plný úvazek. Teď má pro mě prioritu čas a děti, peníze by se šikly, ale raději někde ušetřím než se oberu o čas, abych je vydělala. Od začátku roku mám tedy "volná" dopoledne, až na to, že 2 týdny jsme byli nemocní a školkáč je stejně pořád doma, ve školce byl pětkrát. Ale už to není mimino, co by mi viselo na nohavici, tak můžu vysmejčit nějaký ten kout, tvořit, číst/učit se (dělám si kurz), prokrastinovat. Některé dny jsem velmi aktivní a mám z toho dobrý pocit, jiné dny se více flákám, ale říkám si, že holt mám kolísavou výkonnost a odpočívat je taky důležité. Je zima, zahrada leží pod sněhem a odpočívá taky, za měsíc dva se probudí a začnu se intenzivně rýpat v zemi, tak zase bude doma méně uklizeno, a co