Za těch sedm let jsem se nějak vyvinula a někam posunula. Mí původní kamarádi taky. Jenže najednou jsme si neměli co říct. Já teda šla okamžitě do Prahy a tady si našla nové kamarády. Ale vadí mi taková ta maloměstskost. V práci pořád české kolegyně řešily, co kdo má na sobě a podobné kraviny, které jsem najednou nechápala. Stejně tak jsem najednou měla problém s různými předsudky. Úsměvy v tom roku nehrály. Taky nejezdím metrem a nesměju se na celý svět. A v Anglii to tak taky není. Vadila mi nadřazenost prodavaček v obchodech. To se už teda . Ale takové to kde máte košík a ukažte tašky ... já vůbec nechápala a byla jsem okamžitě za rebela.
Dodnes nejsem plně adaptovaná, ale jsem spokojená. Do Anglie jezdím několikrát ročně, mám okolo sebe zajímavé lidi a nejsem zaměstnancem, neb jsem nezaměstnatelná. Dle sebe. A svoji lásku k Anglii předávám dál.