Ty myšlenky je třeba aktivně zahánět a myslet na něco, co ti zlepší náladu. Já to znám. Nikdy jsem se sobě nelíbila, ale fakt až tak hodně, že mi to někdy působilo a působí psychické obtíže. Přitom se mužům líbím a hodně. Za svůj život už mě pozvalo na rande dost mužů, tolik, že jiné ženě by to stačilo k tomu, aby jí ženské sebevědomí narostlo až do nebe. Na mě to neúčinkuje, vím, že se líbím, že mám pár kamarádů, kteří mě mají už dlouhou dobu rádi, že když potkám ctitele, co mu svítily oči před deseti lety, tak to tam pořád je a vidí to i nezávislí pozorovatelé, že se se ke mě chovají jako k princezně. Už na škole se mi stávalo, že mi někdo přišel s tím, že se mu už dva roky líbím a že teď sebral odvahu ... Muži mi říkají krásné věci o tom, jaká jsem . Říkají to mým kamarádkám, u kterých sondují, jestli mě můžou oslovit. A kamarádky mi to pak tlumočí. Proč to píšu. Jako léčba zvenku to nepomáhá. Já se pořád cítím tak, jak se cítím. I když se na mě kouká největší krasavec v hospodě tak, že se okolí otepluje. Za ty roky jsem pochopila, že já své sebevnímání nezměním, i když hlava se snaží, a snáší mi důkazy o mé přitažlivosti. S nikým o tom nemluvím, protože to vypadá, že si říkám o lichotky a pochlebování. Naučila jsem se přijímat lichotky a myslím si své, nikomu to už nevyvracím. Dříve jsem dokonce dělala takové hlouposti, že jsem začala vypočítávat své nedostatky, abych dotyčného nebo dotyčnou přesvědčila, že fakt hezká nejsem. Prostě musíš víc věřit manželovi, než sama sobě