No jo, ale když nemáš, kdo by tě přijal? :)

Já mám v tomhle ohledu jistotu (a one ve mě) se svojí nejlepší kamarádkou. Ale současně to není člověk jenom pro mě. Já myslím, že to přijetí je důležitý od nějakého "člověka jenom pro tebe". Od někoho, kdo si tě vybral.

Já si teda naopak myslím, že to funguje obráceně a od sebepřijetí je cesta k přijetí. Když se NĚJAK dostaneš do toho stavu "kategorického souhlasu" se sebou samým (který má samozřejmě na hony daleko k nějakému chvástání nebo namyšlenosti), tak to okolí NĚJAK vycítí a oplácí ti to. Akorát je poněkud nejasno v metodologii obou těch NĚJAK.