Dcera začala mluvit strašně brzy a do šesti let fungovala tak, že ráno napřed otevřela oči, pak pusu a večer je v opačném pořadí zavřela. Pokud nemluvila, tak zpívala - třeba na sjezdovce, na kole, na lodi. Rodinná historka tvrdí, že nejvíc namále měly s kamarádkou, když na úseku vody, kde se nedalo vystoupit 27x zpívaly dvouhlasně Červený šátečku . Zachránila je jen hádka ostatních, jestli mají být utopeny či umláceny pádlem vlastními rodiči či těmi, kdo je vezli na lodi. Strašlivě ukecaná je dodnes (je jí 23), ale od těch šesti už je potichu nejen když spí, ale ještě když jí a čte - a čte hrozně moc . Postupně si to začala uvědomovat a alespoň občas se krotit. O tom, že by měla nějakou diagnozu (krom těch, co jí přisuzovali v období puberty její bratři) nic nevím