Moje dcerka byla a je taková "svoje". Vždy taková byla a asi bude i do budoucna...nebudu to mít lehké, s tím už jsem se smířila, že ji budu muset akceptovat, trochu korigovat, ne komandovat. A bohužel, máme teď ze čtvrtka za sebou situaci, která by nepotěšila žádného rodiče....taky nebudu nic bližšího psát, ale je to dost závažné. To píšu, abys věděla, že ti asi rozumím, co myslíš. A moje rada je taková...je to v tobě, tak jak to chápeš a cítíš ty, tak to i bude. Pokud se rozhodneš ji mít ráda, protože tě zklamala, tak to tak bude. Pokud se rozhodneš ji milovat, protože je úžasná v jiných věcech, tak to tak bude. Vychází to jen z tebe a ty sama můžeš ovlivňovat, jaké city si dovolíš. Je to možná i nějaký způsob ochrany, aby tě její chování znovu tak strašně moc nezranilo. A možná jsi ji milovala bezmezně a teď jsi sundala růžové brýle... jelikož to máš čerstvé. Každopádně...budeš ji milovat, tomu věřím, jen s přestávkama.