Výstižně napsáno

10ti leté dítě je prostě dítě, nelze s ním jednat podobně jako s dospělým, resp. pokud jde o něco tak závažného jak tady naznačeno, tak očekávat že pochopí závažnost stejným způsobem jako dospělý, uzavírat s ním dohody apod. A také možná bych nesdělovala co plánuji apod.


10ti leté dítě ještě nedokáže úplně vyhodnotit co může říct a co ne a případné důsledky. Nebezpečnost situací i závažnost lhaní si také "vyhodnocuje" ze svého "dětského" pohledu.
Ale není napsáno víc, takže lze jen odhadovat. Ale dítě to prostě nemusí dokázat dodržet, zvlášť okud je v tom další osoba ke které má nějaký vztah. Na zpřetrhání vazby obvykle nestačí to že "máma řekne ..." Asi to chce řešit jinak.

Děti prostě lžou, některé víc, některé míň. Obvykle proto, že tuší že rodič bude vyvádět. Že v takové situaci napoprvé zapře je spíš normální. A ohledně důvěry v děti je to někdy tak, že důvěřuj, ale (někdy) prověřuj. Právě proto že jde o dítě nemůže být důvěra bezbřehá.

Také bych vynechala velká slova o zklamané důvěře a něčem co se zlomilo. Dítě je prostě dítě, ne malý dospělý. Má nárok i na chyby. I na lásku rodiče kterou nezhatí dětská pochybení.
Navíc tedy ohledně správného chování i ve věcech bezpečnosti, lhaní i důvěry je i úkol výchovy, nerodí se s tím.