Zakladatelko, vyhledej s dcerou pomoc dětského psychologa. Procházíme si něčím podobným s krapet starší holkou a vím od psycholožky, že není nic abnormálního pociťovat to, co pociťuješ. U nás víme, že problém je v narušené důvěře v rámci rodiny. Dcera nedodržuje nic, není na ni téměř v ničem spolehnutí, lže jako když se chumelí, porušuje veškeré dohody... vlivem toho jsme z ní všichni vyřízeni. :-( Dr. si s dcerou promluvila mezi 4 očima, budeme docházet pravidelně a častěji, bude pracovat hlavně s ní.
Není to tak dávno, co jsem taky plakala manželovi, že už jsem ve stavu, kdy snad zavolám psycholožce, že ji chceme dát někam do diagnost. ústavu, že to co doma předvádí přeci není vůbec normální. Objevily se u mě obavy o to, aby neublížila někomu z nás nebo sobě... A napadaly mě i horší myšlenky než ten diagnost. ústav... kdo nezažil tu naprostou bezmoc, ten by v tomto případě není-li odborník měl mlčet.