Nasi slecne je jedenact a mam chvile, kdy jsme na ni silene, silene rozcilena. A priznam se, ze ji neduveruju. Pote, co ukradla doma ze zasob nekolik tisic korun a pak mi je pomahala hledat (pote, co je rozfofrovala za kosmetiku, kterou nakoupila i pro kamaradky a mne lhala, ze to ma pujcene. Pote co obvinovala bratry z neceho, co udelala sama (proste snedla zasobu sladkosti, pak na to jako prisla a udelal scenu, ze to nekdo snedl, aby na ni nepadlo podezreni. Mela jsem horke chvile, kdyz doma hlasila, ze nekdo krade veci ve skole a ja jsem vedela, ze na ni nemuzu dat ruku do ohne (ale porad ddoufam, ze to nebyla). Obdobi kradeni uz snad preslo, i kdyz jeste ted mi z toho je zle. Lze celkem casto, ale nejak uz znam jeji triky, tak si to povime, vysvetliem, nez provede dalsi blbost. Mam ji rada, ale nekdy se citim zklamana a smutna z toho, ze misto toho, aby si vzala trochu pouceni sofistikuje sve metody. Musim na ni davat vic pozor, byt ostrazita a snazite se zamezovat neprijemnostem tim, ze ji holt zaujmeme necim jinym.