"A v neposlední řadě, i to, co zdánlivě otravuje nebo nedává smysl, jednou neodvratitelně nebude. A pak je pozdě."

No, ale někomu to nevadí.

"Je to vnitřní povinnost (k sobě především)".

Přijde mi protismyslný dělat jako povinnost něco, co ten člověk dělat nechce a co se mu příčí.

Chápu postup v obou případech - je pro mě strašný si představit, že moji pěstouni tady jednou třeba nebudou, ale řeším to tak, že jsem s nima denně v kontaktu přes telefon a co nejčastějc i fyzicky. Ono u nich je jednoduchý být s nima rád, protože jsou moc fajn.

Ale v situaci Alraune plně chápu ji a netuším, proč jí cpát nějakou vnitřní povinnost, natož k ní samé. Ona myslím ví co dělá, a má to v hlavě velmi srovnaný.