Asi tu budu jediná, ale já přiznávám, že ve své době, která trvala pár let, kdy se mé dítě, tedy dospělé chovala jako psychopat, fyzické napadání, snad všechny existující patologie, přiznávám, že jsem ho ráda neměla a oddechla jsem si, když nebyl se mnou doma. Nevím, ani mateřská láska není samopásná. Nyní už se to zlepšilo je to vše o nemoci a už mám vše nastavené jinak. Ale přiznávám, že si nedovedu představit, že bych měla ráda dítě které mi fyzicky ubližuje, psychicky drtí atd..a už vůbec ne kdyby ublížilo někomu jinému..mít ráda dítě, které vraždilo, bych nedokázala...