Přidat odpověď
Leff, já chápu, jak to myslíš.
Ale přemýšlím nad tím, jestli by člověk přece jen neměl mít někde nastavené nějaké hranice v tom, do jaké míry a za jakou cenu bude provozovat to, co je mu příjemné.
Asi jako když někdo rád jí nebo pije, tak není úplně dobrý povolit každý svý chuti a dopřát si kdykoli cokoli (protože pak se z toho člověka stane buď ukrutnej tlusťoch nebo alkoholik).
Nebo ještě přesnějc - když budu mít ráda krásný věci, tak bude v pořádku říct si "já po tý váze tak toužím, že ji prostě MUSÍM mít, tak ji prostě ukradnu a bude to"?
Já vím, že to není nezákonný, nejsem věřící, ale Desatero je v tomhle dost nekompromisní - můžeš to samozřejmě dělat, ale dobře to prostě není.
Předchozí