Bez politického podtextu, prostě jen z pohledu dítěte, puberťáka a dnes dospělého člověka odrostlých dětí. Vzpomínáte na něco rádi s tím, že dneska už to tak není a je to škoda? Mě třeba hrozně vadí to nekonečný ťukání do mobilů - podle mě hrozná závislost, neslušnost a odosobněnost. Z toho vyplývá i to, že když mobily nebyly, tak si člověk něco domluvil a musel to splnit, být někde v určitý čas. To dneska neplatí, ale schová se to pod slovo "flexibilní". Ráda vzpomínám, jak jsem šla pro kamarádku domů, jestli půjde ven, pak jsme zašli pro další spolužačku, pak jsme šli už ve třech pro čtvrtou atd., hráli jsme gumu nebo školku, sídliště bylo plný dětí.