Souhlasím s tebou i s Kolihou. Včera jsem po dlouhé době jela pražským metrem, ještě před pár lety si lidi povídali nebo četli, dneska jich drtivá většina čučí do smartfonů, v celém vagonu si četla jediná dívenka. A ta flexibilita je strašně křehká, jakmile jeden článek vypadne, celé se to zhroutí. Asi tak rok zpět jsem jela s dětmi do Prahy a odpoledne kolem třetí jsem měla předat děti manželovi, přesný čas a místo že si domluvíme během dne, jenže já zapomněla telefon doma. Chvíli jsem dumala, jak se tohle jako dřív řešívalo, rozměnila jsem si drobné, našla telefonní automat a volala mu... jenže proč on by zvedal hovor z nějakého cizího čísla?! Nakonec jsem z peněženky vylovila jeho vizitku a pevnou linku mi zvedl.

Já jsem dnes ráda za dostupnost informací, kde bych byla bývala byla, kdyby tehdy býval byl internet. Jenže na druhou stranu, vědění, které si člověk musel pracně vydolovat z učitelů, časopisů a knih, mělo tak jaksi jinou váhu. Člověk si toho víc pamatoval, když věděl, že by to musel pracně dohledávat znova.