neměla jsem kamarády, neustále jsem si četla (za chůze, na záchodě, při jídle), za trest jsem musela chodit ven, tak jsem si tam sedla a četla si, dokud jsem nedostala zápal plic....

branný dny jsme měli taky, od první třídy, pytlíky na nohy a ruce, pláštěnky a smradlavý masky s chobotem či bez chobotu. každej chtěl tu s chobotem.

vyrůstala jsem jinak v politickym vakuu, v naší rodině se o politice nemluvilo vůbec.

bavilo mě to na chatě s babi a dědou, dokud děda neumřel (ale to bylo až po revoluci).

na gymplu to bylo mnohem lepší, byli kamarádi, lidi jako já, ale zase jsem se musela hrozně učit denně, byla jsem šprt a naši nás vychovávali k úspěchu....

jo a počítač s internetem jsem si domu pořídila až po advokátních zkouškách, takže někdy v roce 2009...dneska se bez toho prej zkoušky nedají vůbec udělat, všichni všechno sdílí ve skupinách, radí se společně...