Presne tak, Valkyro.

Kdyz jsem jezdila "domu", mohla jsem porovnavat, jak mi znami zijou tady a jak zili u nas. Co meli, jak jezdili na ty primorske dovolene, co si mohli dovolit. Sebe nepocitam, ja studovala a zacinala od nuly, ale vseichni kolem.

Ackoli tu byla moznost vyhodnych pujcek na studie, studovaly deti vselijakcy movitych rodicu. Jednak proto, ze je financne podporovali, a hlavne proto, ze to byly "studijni rodiny" - vsichni odchazeli na studie, at na to mentalne meli nebo ne.

Az koncem 70. let se z 5% lidi, kteri koncili s maturitou, zacal zvedat a behem par let dosahl 96% (=dneska je gymnazium vice mene povinne, kdyz dite odejde ze zakladky, ma skola v kazdem pripade povinnost se postarat, na pracak se muze zapsat az po 20. roce)

U nas uz v sedesatych letech byla akce, aby si lidi dodelali nejmene gymnazium (vim to, protoze tam, kde jsem pracovala v kancelari par let, z toho lidi byli na vetvi - ve svym veku studovat dalkove s ruznymi vyhodami...)
Atd atd atd.


Kdyz uz to clovek sam nezazil, je mozne si cist ruznou literaturu. Treba tu "Porodni babicka v East End" - jak lidi zili v Londyne v polovine sedesatych let. To je proste SOK na n-tou. Nebo ruzne knihy z USA o zivote zenskych v dlouhych letech po valce - jake "moznosti" ty holky mely. Ve srovnani s nami.Atd atd.

Mne jen nejde do hlavy, ze to lidi porad takhle maji. Ale ono je vzdycky jednodussi byt nejakej ten chudak nejak postihovanej.