Anett,

já jsem nemluvila o ničem hodnotným, mluvila jsem pouze o možnosti něco dělat bez omezení.

Nic z toho, co jsem dělala, a dokonce ani ten můj sen, kterej jsem si splnila, asi nebylo nic "hodnotnýho" ve smyslu zápisu do Guinnessovy knihy rekordů, přesto by mě velice mrzelo, kdyby se to nerealizovalo, a s dětma už by to nešlo (respektive možná ano, ale za tak velkých obětí, že bych se na to asi vykašlala. Navíc to záleželo i na dalších lidech, kteří v té době byli taky bez závazků a "svými pány", dneska už bychom to nedali, jsme někde jinde.)