Odpovím Šuplíkovi, ale zajímalo by mě obecně, co si o tom myslíte.
Víckrát tu zaznělo, že se nelíbí "přepjaté" a "afektované" herectví, zkrátka příliš "expresivní". S dcerou teď chodíme na divadlo v kině, jsou to přenosy nebo záznamy divadelních představení z Londýna, často tam hrají i herci známí z filmů. Už jsme viděly různé věci, klasiku i modernu. A společným znakem těch představenim je právě pro nás nezvykle expresivní herectví, daleko "divadelnější" než u nás, neumím to přesně popsat, ale hraje se tam jak o život, taky řvou, válejí se, srší z toho energie a emoce, prostě Divadlo. Mně se to strašně líbí, ale všimla jsem si, že o přestávce lidé odcházejí. Třeba minule na Amadeovi jsem slyšela, jak pán na odchodu bručí, že "čekal něco jiného". Co? Muzikál, legraci? Vždyť je to tragédie, jak jeden člověk ze závisti zničí druhého.