Za veletoče jsem v životě považovala asi pouze 2x rozchod s přítelem (tedy zrušili to oni), stěhovala jsem se zatím vždycky jen bez rodiny (asi 5x v rámci Prahy z podnájmu do podnájmu, takže s minimem nábytku, jen hadry a krámy), takže samotné stěhování jsem za veletoč nepovažovala. Dilema venkov x město jsem měl vždy jednoznačně vyřešen ve prospěch města (nemusela by to být zrovna Praha, klidně i menší, ale s "normální městkou infrastrukturou". Změny práce (ty naopak vždy z vlastní iniciativy) sice byly vždycky spojené se stresem, ale charakter veletoče taky neměly, práce cca podobná, jen jiný zaměstnavatel. Kdybychom se dneska museli stěhovat někam dál než cca v rámci čtvrti, veletoč by to byl děsný asi hlavně pro děti a pro nás kvůli dětem, už jsou tu dost zarostlí ...