1) Je to fakt jen úplně nahodilé? Žádné vlastní úsilí, vlastní nadání, disciplína, vlastní čas? Schopných lidí, kteří něco fakt umí, není moc, tak je srazíme k zemi. Ale kdo je nahradí?

2) Do systému přispívají středně a vysokopříjmoví nejvíc. Ještě bych řekla, že nejvíc příspívaj ti středněpříjmoví, protože ti vysokopříjmoví si vždycky cestu, jak daně obejít, najdou - viz Babiš a jeho korunové dluhopisy. A co až je to přestane bavit? Nebudou mít motivaci odevzdávat takové procento příjmů a nic za to. Buď odejdou jinam, nebo prostě skončí. Ale nebudou-li přispívat do systému na ty nemohoucí oni, tak na tom prodělají všichni. Ti nízkopříjmoví na nemohoucí nepřispějou, sami spíš čerpají. Ale z čeho budou čerpat?

3) Dobrovolně s dobrým pocitem dám na smysluplnou charitu, kde uvidím, že potřeba, ale ne z donucení prožranému státu, Sobotkovi na nesmyslné projekty, Marksové na nesmyslné genderové bádání a Babišovi na dotace.

Taky chci mít bohatou společnost a ať se má co nejvíc lidí dobře, ale toho nedosáhnu tím, že budu trestat úspěšné. Tím, že jim něco seberu a hodím do bezedného anonymního chřtánu, je nejen srazíš ke dnu, ale nepovzbudíš ani ty okolo, aby se o něco vůbec snažili.