Když se dítě vracelo z hor, najednou mne mezi ostatními rodiči přepadl takový divný pocit...

Zaparkovala jsem, mezi ostatní auta... a najednou mi došlo, že moje malinký, orezlý autíčko z minulého století se krčí mezi Adinou, Jeepem, Superbem, Fordem Raptorem... JEdiný, co se malinko blížilo, byla Thalie a Duster... Všichni rodiče v supr funkčních (kdybych na to měla, taky si je koupím, schválně píšu funkční, jako že kvalitní sportovní, ne značkový, jako že jen bezmyšlenkovitě honí značky)se mezi sebou znali a vyprávěli si, jak strávili týden bez dětí... Odpočinek ve Varech, lyžovačka v Alpách, koupačka u moře... a já si musela prohodit šichtu, abych mohla přijet dítěti naproti... a Když nebyla doma, tahala jsem přesčasy, aby mi na insolvenci odešlo co nejvíc...

A pak se ta omladina vyvalila z busu a já ucítila děsnou hrdost, že i když jsme finančně na dně, umožním dítěti zážitky na horách, v létě i v zimě, poplatím jí kroužky (s dopomocí prarodičů), beru jí na přednášky a do kina, toho, co jí zajímá...

Co vlastně jsem... Střední třída? Odpadlík? Socka? Asociál? Jak na nás asi koukají rodiče spolužáků? Vím, že jedna maminka si nepřeje, aby její dcera s mojí kamarádila a zejména, aby jí brala k nim domů a že pár jich tak trochu ohrnuje nosík a jsou rády, že nebydlíme v jejich blízkosti, aby se naše robátka nechtěla víc kamarádit...

Za chvíli jedu na noční, tak už se moc nezapojím, dočtu zítra ráno