"Vím, že jedna maminka si nepřeje, aby její dcera s mojí kamarádila a zejména, aby jí brala k nim domů a že pár jich tak trochu ohrnuje nosík a jsou rády, že nebydlíme v jejich blízkosti, aby se naše robátka nechtěla víc kamarádit..."

Bydlím v takové zbohatlické vsi za Prahou, kde je fakt moc hezky. Žijí tu bohaté náplavy, co na to mají, žijí tu náplavy ze střední třídy s domky na hypotéku a žije tu i pár původních obyvatel, co zdědili po předcích domečky na návsi - třeba taková uklízečka v místní škole.

Děti se naprosto beztřídně kamarádí podle sympatií. V sobotu u nás bude spát holčička od uklízečky a taky holčička od továrníků, která nosí bundičku Burberry. My jsme někde mezi tím, nemáme blbě placenou práci uklízečky, ale na druhou stranu nemáme ani prosperující továrnu. Děti nosí cosi z Lídlu a já většinou z Orsay. Na hadry ani na šperky prostě nejsem a k tomu mám jako doplněk sedm let starý kočár.

Přesto nemám pocit, že by na nás kdokoliv shlížel a nemám ani pocit, že by shlíželo třeba na tu uklízečku. Sousedovic děti sice občas prohlásí, že máme malej bazén, ale je to spíš o tom, že navrhují, že se celá banda půjde koupat k nim, kde mají větší a nemyslí to nijak nadřazeně. V sobotu si všichni svorně převlečeme za pitomce a půjdeme na masopustní průvod, chudej i bohatej.

Tak si říkám, jestli si to nenamlouváš. Nebo jsou u vás divní lidi. Nebo jsou divní u nás. Nebo nevím...