Vesnice jsme zplundrovali už dávno. Nejprve jsme tam omezili autobusy. Pak jsme pozavírali málotřídky. Pak pošty, po nich prodejny a teď jsou na řadě hospody. Ve střediskové obci, kde jsem jako malá bydlela, ubyla spousta obyvatel, protože mladí se přestěhovali do města. V obcích, odkud ještě moji spolužáci dojížděli do školy, už jsou hlavně důchodci. Obec, která měla před r. 1989 70 stálých obyvatel, má dneska převratné 4 - slovy ČTYŘI! Okolní vesnice jsou na tom stejně. V té střediskové obci byly 2 hospody a 2 prodejny, pak 3 hospody a 3 prodejny. Dneska je tam jediná prodejna (Vietnamec) a hospoda bude zanedlouho zavřená. Nejbližší supermarket je ve městě, vzdáleném 12 km. Kdo tam proboha za těchto podmínek bude bydlet?
Když jsem chodila na základku, bylo nás i s dojíždějícími z okolních obcí, kde byly málotřídky, cca 40 dětí v ročníku. 20 místních, 20 přespolních. Dneska je tam v ročníku cca 16 !! dětí!!! Málotřídky byly zrušené všechny. Za nás z jediné málotřídky dojížděly děti do 5.ročníku, ostatní až na 2.stupeň, t.j. od 6. třídy.
A ještě práce: v místě je bývalé JZD, pak středně velká fabrika (zaplať Pámbu za ni!!). V obci je několik řemeslníků - OSVČ. Zbytek lidí jezdí za prací 12 km do jednoho, popř. 30 km do druhého města.
Kultura nula nula prd, mladí kluci mají fotbal, holky nic.
Jsem šťastná, že už moji rodiče se rozhodli přestěhovat do města, dneska bych tam nebydlela ani za zlaté prase.