Dělám to také tak, protože ono se s dětmi stejně moc plánovat nedá, vždycky může něco přijít...
Naše malá měla teď rýmu, taky jsme nevěděli, jestli vůbec půjde do školy, nepůjde, půjde ráno na zdravotní tělocvik, pošlu ji z družiny autobusem na nauku do vedlejšího menšího městečka...Nakonec jsme si řekli, že to stejně nevyřešíme, až ráno dle aktuální situace. Nakonec ji rozbolela hlava a nikam nešla.
Dva týdny předtím zase dědovi praskla plíce a já musela rychle pro auto ( přijel si s touhle diagnózou do špitálu autem), odvézt mamku domů, do toho jsem psala synovi sms, že nestíhám malou z družiny, ať pro ni zajde, jdou k babičce a vyvenčí psa. Druhý den jsem raději dceru autobusem neposlala, jelikož jsem nevěděla co bude nebo nebude, hned mi pak volala učitelka na nauku, že by ji potřebovala k pololetnímu přezkoušení. Tak jsem jí vysvětlila situaci v rodině, domluvilo se to na jindy, posunula se pololetní klasifikace, vysvědčení dostane příští týden. No a co? Všechno se dá vyřešit a trápit se tím je k ničemu.
Co mi dost pomáhá, když je toho hodně- řešit jen to akutní - ten den, druhý den, max 2 dny dopředu. A jak ty starosti odpadají, tak se člověku i ulevuje