a to je to, že v pr..lích to prostě funguje jinak než ve městě. Taky v jedné takové žiju a pokud člověk nemá vlastní příbuzné, tak nemá šanci. Dřív jsem bydlela v menším městě a tam jsem neměla problém na jedno dvě odpoledne co dva týdny spolehlivou paní sehnat, aby se synem hodinu a půl, než mi končila práce, vydržela, když bylo potřeba. Tady to je čirá utopie, školka končí v 15.30 a poraď si. Tyhle rady prostě nejdou praktikovat, to dávám za pravdu.
V situaci šrotující hlavy bych naopak až tak usilovně neplánovala, zapsala opravdu jen ty závažné úkoly, které opravdu nejde odložit a ostatní řešila, až to bude... a nejspíš nastoupila s dcerou na OČR. Mohlo by to přinést i ten kýžený klid do hlavy