Tak jsem rodině chtěla udělat radost a k nedělnímu obědu jsem spáchala španělské ptáčky. A dopadli úplně stejně jako všechny předchozí pokusy - z jednoho laškovně vykukovala okurka, z druhého kousek párku, ze třetího se vysypala míchaná vajíčka.

Prostě španělské ptáčky neumím - teda umím, rodina se od stolu odvalila s funěním a poznámkou, že bych je mohla dělat častěji než dvakrát do roka, ale prostě... neumím je zabalit tak, aby vznikl kompaktní úhledný balíček, ve kterém během vaření vydrží všechno, co jsem na začátku dovnitř naskládala. Dokonce už kapku podvádím a do omáčky schválně dávám vařit kousky okurek a párků, abych případné nehody zakamuflovala. Během procesu výroby jsem raději sama v kuchyni, aby děti nepochytily nějaké nevhodné slovo.

Dvakrát v životě jsem zkoušela dělat rosbíf a dvakrát jsem pohořela - přitom bych ho ráda uměla upéct.

Máte i vy nějaké jídlo, o kterém víte, že i když ho budete vařit o půlnoci při úplňku za zpěvu magických písní, tak prostě ne a ne a NE a nepovede se?