Liško,

a proč se takto jedním dechem pořád nezdůrazňuje při hovorech třeba o krádežích nebo loupežích, že člověk nemá chodit sám v noci domů parkem/ do vyloučených lokalit, protože tím zvyšuje riziko, že bude okraden nebo oloupen?

Není to naprosto stejné rizikové chování (tj. chování, kterým zvyšuješ pravděpodobnost, že budeš okradena nebo oloupena)?

Přesto nemám pocit, že by se to omílalo při každé zmínce o krádežích/loupežích, tak proč je to u znásilnění jiné?

U celé řady trestných činů přece existuje více či méně rizikové jednání (např. otevřená taška s peněženkou navrch v buse versus taška zapnutá na zip a ještě přidržovaná rukou).

Jistěže je rizikový chodit po městě s rozepnutou kabelkou, ale napadne někoho, pokud někdo takovou ženu okrade, "no jo, blbka, nemůže se divit, když nosí peněženku všem na očích" tak často jako u toho znásilnění? Respektive pokud Ti zloděj vykrade kabelku, tak jak moc je pravděpodobný, že někdo bude zpochybňovat, jak jsi tam vlastně tu peněženku měla a jestli jsi měla tašku zapnutou?