My byly na pokoji v porodnici jen tři Ovšem za jednou chodil celý příbuzenský klan na návštěvu, Snad od devíti ráno do devíti večer. Stále bylo v pokoji plno lidí. Když jsem jednou kojila syna a návštěva si odfrkla, že jsem divná, že se nestydím, bouchly mi nervy. Hystericky jsem ječela, že mám právo na relativní soukromí a hnala lidi ven. Do dneška se divím, že mi nebyl nikdo nic píchnout, nebo mě neposlali k psychiatrovi
. Každopádně část dne pak návštěvy trávily chvála bohu na chodbě. Asi se mě bály.