Jen bych ještě připodotkla, že věc nestojí tak, že kdo má zájem o práci, je zoufalec, který se neumí zabavit jinak, a chození do práce ho chrání před duněním vnitřní prázdnoty.
S jistotou to tak není u všech pracujících.
A není to ani jen na konto "protože pracovat je slušné-společensky zodpovědné". Jsou lidi, které to zajímá, mají možnost v práci něco podstatnějšího dělat a chtějí na tom participovat. Chápu, že x lidí tohle nezažilo nikdy, natož v zaměstnání, ale existuje to. Jsou práce, které -ačkoliv samozřejmě také zatížené kvantem balastu - nemají náhradní princip.