Nad tím, jestli bych pracovala, jsem se už zamýšlela víckrát, když jsem o myšlence zaručeného minimálního příjmu četla.
Ano, určitě bych pracovala. Myslím, že dost podobným způsobem jako teď. Své práce považuju za smysluplné a mám určitý pocit dluhu vůči, hmm, jak to říci, veškerenstvu, myslím, že to, co mi bylo dáno geny, výchovou, vzděláním...bych měla využívat a poskytovat dál. Trnka říkal, že talent zavazuje. A řekla bych, že je to obecnější, že nejen talent, ale jakákoli forma toho, co bylo člověku dáno za vlastnosti a schopnosti.

Mimoto, velmi by mě těšilo, kdyby mi takový zaručený příjem umožnil vyhnout se nutnosti říkat si o peníze tam, kde můj dobrý pocit z vlastní práce daleko převyšuje finanční zisk a zároveň je "objednatel práce" někdo, po kom bych ráda nic nežádala, protože svůj pracovní příspěvek jemu považuju za spolupráci na dobré věci. Tedy, ne, že bych principiálně nemohla odmítat finanční odměnu už teď, že - ale jaksi by mě to rychle dostalo do finanční tísně, takže si holt většinou zaplatit nechám

No a samozřejmě by klidně mohla být v určité situaci mou motivací i touha po zvýšení komfortu - to by záleželo, jak dalece by taková změna třeba zahýbala s inflací, s rozložením cen u věcí, na které by mi v současnosti ty peníze stačily, a třeba by se nějak výrazně zdražily a já bych je přesto chtěla...