No jenže už je to přes 20 let, jak ty nemovitosti tehdy vypadaly? Kdo byl tehdy takovým vizionářem, aby nikdy nic neprovařil a vždycky se dobře rozhodl? (kromě Kudly
)
Opominu-li restituce skutečných latifundií a městských bloků, myslím, že se drobňoučcí restituenti plus privatizátoři svých otlučených 2 plus 1 s umakarovým jádrem bez funkčních oken, podlah, dveří, tak nějak srovnali.
Mít prachy je jistý druh talentu, u nás v rodině se to teda nedědí. Jakkoliv nezpochybňuju jisté výhody výhodnějšího přístupu k nemovitosti (privatizace fajn, to dědění, jak kdy), nezakládá to na bezstarostný (hmotně) život.