Šuplíku,

o konstatování by nebylo, ale když někdo o tom samým tématu zakládá už stopadesátou prvou diskusi a přitom tvrdí, jak je mu to úúplně jedno, tak už je to trochu legrační.

A víceméně s holým zadkem jsme začínali v podstatě všichni, málokdo měl tak rovnou startovací čáru jako naše generace. To není jako někde v Anglii, kde se rodový majetek dědí po generace (a ani to nemusí být taková sranda, jak si to my holopr.elníci představujem).

Ti lidi, co vydělávaj těch sto tisíc, se k tomu přece taky museli nějak dopracovat, pokud to nejsou nějací podvodníci, tak to asi nebylo tak, že by celou dobu točili palcema a koukali, jak se jim sypou prašule do kasičky.

A v řadě případů riskujou mnohem víc, než Ty učitelka, prostě můžou mnohem víc získat, ale i mnohem víc ztratit. Ty (a ostatně i já) jsme si vybraly naše profese mimo jiný i proto, že na takový riskování nemáme povahu, ale pak taky holt nehrozej ty statisícový příjmy.

Obecně - a už to tu bylo mockrát - nevidím žádnej smysl pokukovat k sousedovi a dumat nad tím, že to má lepší, a že to není spravedlivý a že na tom nemá vlastně žádnou zásluhu. Svět není úplně spravedlivej a vzdychat nad tím je ztráta času, kterou člověk může věnovat tomu, aby - když už teda musí koukat k tomu sousedovi a špekulovat o jeho majetku - vymyslel, jak to udělat, aby taky získal to, co ten soused.