Svetlano, tebou taky zrejme cosi clouma. Pokud chodi vyplaty obou na stejne konto, tak to neni spolecne vlastnictvi?
Ty jsi taky nikdy nezazila bod, kdy radsi vsechno opustis a chces mit klid, vid?

Opravdu ti nepreji to co jsem zazila. Nepreju to nikomu. A jak pisu. Dodnes jsem rada, ze jsem ten krok udelala. Penize me nejdriv mrzely. Ne ze ne. Ne kvuli me, ale kvuli diteti. Tak jsem to aspon vyresila tim domem, ac to zrovna nejlepsi reseni nebylo. Mela jsem to vyresit penezma pro dceru. Ted to vim, ale na to uz je pozde.
V te dobe jsem se naucila ale jedno.
Zacala jsem se na ty opustene majetky koukat jinak. Zacala jsem je manzelovi prat. I s tema penezma nevypadal stastne a ani se mnou nebyl schopen komunikovat. Kdyby ho udelaly stastnym, choval by se ke me a dceri jinak.
Takze jsem jednoho dne dospela do stadia kdy jsem si rekla /a tak jsem to i citila/...prej a bude ti prano, dej a bude ti dano...a zacala jsem mu ty nase penize prat. Od te doby jsem byla spokojena dusevne.

Ad...zamestnani ve firme.
Kdyz jsem druheho manzela poznala, byl kontrolor. Zbylo mu po polaceni vseho 500eur. Desnej bohac.
V nasi firme me nikdo nevodil za rucicku. Musela jsem se naucit i ridit maly nakladak, a kdyz bylo potreba, byla jsem to ja, co si nas vyrobek nalozil jerabem v hale na nakladak a odvezla ho na lakovani. A kdyz prisla vyplata, tak jsme radsi zaplatili lidi nez nas.

Ono se to asi spatne posloucha nekomu, kdo neco takoveho nikdy nezkusil a ma jen pocit, ze barak, firma a penize jsou za pouhy usmev bez starosti.


Jinak Suplik...ty jsi taky uplne mimo.
Bydlet v baraku o ktery se musis financne starat a nepatri ti je terno?
To je jako by sis pronajala byt a platila nejen najem, ale i rekonstrukci. Ty fakt vubec nevis o cem mluvis.
Kdybych si ten pronajem vzala rovnou, nekde v panelaku, tak jeste usetrim a mela klid.

Ja spis mam pocit, ze tu nekomu bouram domecek z karet. Jak k tomu prijdete vy, co se snazite a snazite a ja mam neco na cem vlastne ani nelpim. Ze?