Báro, jenže to je právě to...samozřejmě to tu bylo vždycky, ale hrotí se to...a prostě ty děti, co se rodí teď, jsou jiné, než byly ty třeba před 15, 20 a více lety.
Proto tu učebnici vůbec neotevřou...některým stačí to naposlouchat, jiné to prostě vypustí úplně, nepovažují to za důležité.
Jsou taky různé druhy pamětí, někdo se ani z otevřené knihy nenaučí...

Ale co je důležité ( a co samozřejmě se tady moc v potaz nebere) - protože mnoha dětem chybí v datu narození analytická devítka,...kterou jinak my všichni narození před rokem 2000 máme, chápou věci prostě jinak, než my všichni...a potřebovali by učebnice udělané jinak, jiný způsob výuky a tak. Je jiné tisíciletí a malinko dost "jiné" děti.

Já přece neříkám, že ty jsi a nebo někdo tady že je špatný učitel, to by ani nevznikla tahle diskuze...snažím se říct, že chybka je ještě někde jinde, než pouhém v nezájmu (nebo neschopnosti) dětí a rodičů.

Já třeba nemám jedno čísílko s přísně logickou pamětí...chápu věci po svém, ale zas je chápu v obrovské šířce...je to dobře, nebo špatně? v tom, co dělám, je to dobře...prostě vybrala jsem si takové povolání, kde tohle uplatním. Ale nikdy jsem nespočítala vlak z bodu A do bodu B.
A co ta děcka, co jsou třeba narozena 2.2.2000? To je hodně specifické dítě...výrazné, ale bude mít své vnímání možná ne dobře pochopitelné jiným lidem.
Nebo moje dítě, které má dvojku, pětku a jedničku? Je empatická, svá a jde si za svým cílem...
Samozřejmě těch faktorů na hodnocení je spousta, nedá se to jen takhle, i kdy při letmém pohledu budu vědět, co za osobnost se tu za tímhle datem schovává...

Proč asi přibývá tolik dětí, co mají svůj vlastní svět? Vlastní vnímání? U třeba autistických dětí - u těch to respektujeme, protože víme, že není v naší moci to změnit - to je opravdu už svět za hranou...ale u těch, kteří to ještě korigují bez nějaké viditelné zvláštnosti?
Oni mají prostě mnozí z nich jiné vnímání, jiné priority...a prostě to, co se dneska učí ve škole, vnímají jako zbytečné...a já se jim někdy vůbec nedivím.
O těch důležitých věcech se tam často nedozvědí.

Naše mladší děti nešlo motivovat...nebylo čím. To, co chtěly vědět, věděly z toho, co si našly a z domova z dlouhých rozhovorů a z našeho života a některé předměty dcera dodnes sabotuje...například historii v datech.