To by šlo ve škole, kde učitelé dělají se žáky dohody, kolik čeho udělají, což je sice známá metoda, ale česká škola jí moc nepoužívá. Pro obyč. základku to není průchodné.
Ale i jinak si myslím, že zrovna tohle, tj. dohoda o něčem, v takovém případě, jaký si myslím, že to je, nebude fungovat. Spíš nepořádat dohody na cvičných polích, ale trvat na podstatných věcech, což samo je fuška na hranici zvládnutí, ale nějak se to dá, když se zbytné nechá být. Já bych třeba domácí úkoly nechala v kompetenci odbojníka, ať se zařídí libovolně. Vlastně všechnu školu. Obě starší děti měly období, kdy to vypadalo, že tíhnou k lajdání, ale nebylo to, hledali jen pole, kde měřit síly. Ve chvíli, kdy otevřeš dveře, do kterých se hodlají prosekat, je vyřešeno. Těžké na tom je, že rodič sám se musí sžít s tím, že to je JEJICH věc a ne jeho, protože jedině potom to funguje. Všechnu faleš i velké děti cítí na sto honů.