Liško, jo, pro mne je to prostě jediné vysvětlení toho všeho ...

A vlastně tím se člověk i dostává k tomu, že začne mít všechny lidi rád a bez výhrad a hodnocení toho, jak se chovají a co dělají...i když samozřejmě před těmi nebezpečnými je třeba se chránit, zas ubližovat si člověk rozhodně nechat nemusí.

Vnímám ty "vnitřní dušičky" jako vlastně posloupnost fyzického lidského života - od batolete, co ještě nezná svět a je silně závislé a třeba i sobě nebezpečné a nechápající až po třebas moudrého starce...akorát ten stařec může mít kabátek malého dítěte a obráceně.
Není dobré koukat jen na stáří těla...
Pak bychom si mohli všimnout, že naše dítě je kolikrát moudřejší, než třeba náš partner nebo náš rodič, víc chápe, má hodnotnější priority, je spolehlivější, atd atd...

O tom by se dalo napsat tolik...akorát tady zrovna není příznivé místo...