mandelinko, stalo se nám něco podobného, sice pár let zpět, takže třeba už je to jinak...a s ošetřujícím personálem jsem nehla já v bolestech a vyděšená vůbec, manželovi se to taky nepodařilo a opravdu nás zachránil až známý doktor, naštěstí z té porodnice, takže tam "patřil".
Můj muž už ošetřující doktorku pomalu chytal za ruku a prosil, ať neodchází a něco udělá...ten její úšklebek a hlášku o hysterických rodičích jsem ještě nezapomněla - než za sebou zavřela dveře a nechala nás na sále samotné.
Stížnost jsme nedávali a moje karta byla přepsaná.
Tuhle jsem to sem psala.

A těch věcí bylo víc...kdysi jsem je sem psala celou "akci" včetně péče po narkóze, a i tady to bylo smeteno s tím, že to není možné, že si vymýšlím.
Bylo to možné.
A porod to byl v pořadí 4., takže jsem prostě věděla sama, že je něco špatně...a věděla jsem, že jde o život (minimálně synkovi). U ošetřujícího personálu jsme se tehdy nedovolali ničeho ...šílená bezmoc.

A jestli by pomohla stížnost? To nevím...byli jsme rádi, že to dobře dopadlo, ale ne zásluhou těch, kdo měli tenkrát službu...ranní směna byla super, ta, co přišla pak - katastrofa.