To je přesně jako u nás. Furt slyším, že to bude lepší, že to je období a že se to zlepší a ze se to změní a že jsme unavená z dětí, práce, problémů, ale já jsem unavená z něj. To přání, aby si někoho našel mně taky napadá. Vycitam si to, protože by to ublížilo dětem. Možná i mě nevím, možná by mi spadl kámen z nohy. Me nevadí mít děti, nějak mě to neubiji ani mi to nekazí plány. Už jsem mu včera říkala, že se má sebrat a jít pracovat do Německa, ale jemu se nechce, protože by mu bylo po mě a dětech smutno, hrozně nás miluje. A boji se, že si někoho najdu. Abych řekla pravdu, tak nemám sebemenší chuť se vůbec bavit s nějakým chlapem natož si někoho hledat.