I zvířata můžou mít sebeuvědomění. Člověk je jedinečnej mj. v míře, v jaký má rozvinutý abstraktní myšlení, kam to sebeuvědomění spadá, ale pořád jde o vysoce rozvinutý předpoklady, který na mnohem nižší úrovni najdeme i jinde.

Ilustrativní je příklad šimpanzice Washoe, vychovaný mezi lidma, která dostala znakovou řečí za úkol roztřídit na dvě hromádky fotografie cizích lidí a šimpanzů. Fotky lidí a svoje dala na jednu hromádku, ostatní šimpanze kromě sebe na druhou. To znamená, že sama sebe bezpečně poznala a zařadila do určitýho společenství, a to nejen mechanicky, protože na otázku, proč sama sebe nedala do skupiny ostatních šimpanzů, odpověděla opovržlivě, že to jsou "černí brouci".

I jiný lidoopi dokážou v komunikací vyjádřit vzájemnej vztah k adresátovi sdělení se zřetelným citovým zabarvením, což taky předpokládá sebeuvědomění. Pokud je někdo "špatnej", což je relativní hodnota, daná srovnáním, dá se předpokládat, že sama sebe pokládá sdělující za dobrýho. Například jistá gorilice, která znakovala ošetřovateli o pamlsek a když ho nedostala, vztekle na něj zaznakovala "ty hajzle!" (ty-ošklivý-záchod).