libiku, to vychází z předpokladu, že Bůh je vně nás, že jsou lidi - a Bůh...

Pokud bychom přijali myšlenku, že Bůh je vše kolem v naprosto všem, co známe i neznáme, vyplývá mi z toho, že být slušný k Bohu znamená být slušný celkově ke všemu stvořenému a jednat s tím vším s respektem.

Takže mi taky vyplývá, že "soudit" a hodnotit můžem maximálně sebe a ne druhé...protože zodpovědný jsme si každý sám za sebe.
Chyby na druhých se ovšem vidí mnohem jasněji, než ty vlastní.