Grainne,

tak nějak jsem to myslela.

Protože chápu, že je protivné a pitomé moralizování ve věcech typu "kolikrát převlíkat povlečení" a "správná žena má mít vždy doma uklizeno", protože to jsou věci, který nejsou nijak striktně daný, každej to má jinak a NIKOMU TO NEŠKODÍ.

Ale pokud se to týká věcí, který někoho poškodit můžou (byť drobounce), tak mi přijde relativizace a nadávání na někoho, kdo na to upozorní, už trošku nebezpečná. Jasně že to má různé stupně závažnosti a pokud třeba při koupi vstupenky zalžu, že dítěti je míň let, tak se celkem nic moc nestane, ten člověk proto není žádnej vyvrhel ani zločinec, ale už si tu laťku toho, co se ještě může a co už ne, posunul o malinko dál. A tak se to samozřejmě dá udělat i s věcmi mnohem závažnějšími, který poškozujou podstatně víc, a je jen na nás, kam si tu svoji rysku nastavíme.

A já musím říct, že opravdu v některých věcech mám ráda vypočitatelnost a jistotu, nebo chcete-li pocit, že se mohu spolehnout, že něco nějak bude, a nejistota třeba v tom smyslu, zda když někomu něco půjčím, jestli mi to v pořádku vrátí nebo zda mi to vrátí rozbitý a nějak to zakamufluje, abych to nepoznala, nebo mi to nevrátí vůbec, by mi nedělala ani trochu dobře (a to se pořád ještě nejedná o nic zásadního). A protože co sám nerad, nečiň jinému, tak se i já snažím poskytovat stejnou míru jistoty těm okolo sebe.