Hanko, to asi každý vnímá jinak. Některé dítě se může cítit plně integrované do rodiny a nedědění ho může nepříjemně překvapit, některé to neřeší, některé považuje za samozřejmé, že nezdědí nic a jsou rádi, že vyrostli v harmonickém prostředí - to je pro ně možná víc, než majetek.
Dědění po rodičích se většinou týká již dospělých dědí a ty by již měli mít rozum a znát českou právní úpravu - po pěstounech se ze zákona nedědí, pokud by jim pěstouni chtěli nějaký majetek odkázat, museli by sepsat závěť - a tu většina lidí nepíše.
Upřímně, pokud bych měla nějaké dítě v pěstounské péči, ke svým biodětem, asi by mě ani nenapadlo mu něco odkazovat. Nějak nevím proč. Asi bych si myslela, že už jsem mu dala dost prostřednictvím své péče, svého času, své energie, příp. své lásky... Ale hlavně by mě to asi ani nenapadlo.

JInak, v mnoha rodinách se stane, že jedno biodítě dostane veškerý majetek a ostatní bioděti ostrouhají.

Ale je to ode mě pouze hypotéza, žádnou pěstounskou rodinu neznám, neznám nikoho o koho se starají/starali pěstouni.