Yuki, moc hezky jsi to popsala a já jsem přidávám k tomu "beztrestně potruchlit a poplakat"...s mým prožitkem nemoci dát najevo smutek nad ztrátou.
Prostě mi nebylo dovoleno smutnit (po mamince a babičce - mých nejbližších lidech) - ovlivnilo mě to na desetiletí.

A jinak se přidávám - nelhala bych, jsem pro přiměřenou pravdu, kontakt se smrtí byl po celá staletí přirozený, všichni jsme smrtelní...není dobré od toho dítě úplně izolovat.