Já myslím, že nebýt ochoten vždycky ke všemu, co po nás naši bližní chtějí, je zcela normální stav, a neznám normálního člověka, který by to měl někomu za zlé (a ti nenormální ať si trhnou).

V popsané situaci bych opravdu nevěděla, proč bych měla suplovat někoho, kdo se na něco vykašlal, a už úplně úchylný by mi přišlo, aby se ta kamarádka za to zlobila NA MĚ. Spíš kdybych vyhověla, tak bych to brala tak, že je to ode mě hezký a že to tak bude brát i druhá strana.