Grainne . přemýšlela jsem o tom, jak vysvětlit něco tak evidentního, dobřes to vystihla.

Jako u všeho myslím, že lze udělat výjimku v případě, že toho člověka velmi dobře znám a vím, že mu moje návštěva bude velmi pravděpodobně vhod, a když nebude, tak jsme spolu natolik zadobře, že nebude mít problém mi říct NE a já nebudu mít problém to akceptovat.

Jediný, ke komu jsem schopna se sama pozvat na návštěvu, jsou vlastně moji pěstouni , protože to splňuje výše uvedené, a většinou je to tak, že je to návštěva kvůli něčemu (něco tam nesu nebo si pro něco jdu, a přece jenom je pro ně pohodlnější, když jim to přinesu, než aby si to museli odnést oni).

Pozvat se sám k někomu, koho vlastně ani tak dobře neznám (protože to by mě asi pozval s radostí sám), na chalupu, je tak veliký společenský faux pas, že snad na to ani není žádnej výraz.