Teoretická odpověď - podle zákona v případě, že se okolnosti smluvní strany natolik změnily, že nelze po ní spravedlivě požadovat, aby smlouvu dodržela.

TJ. nikoli v případě, že jsem si to rozmyslela, našla lepší barák za míň peněz nebo tak něco. Prošlo by třeba - úmrtí partnera, závažná diagnóza atd. atd.

Prakticky - většinou bývá nějaká záloha, která takto "propadá", když si to po podpisu rozmyslíš. I smlouva budoucí je smlouva a jako taková je závazná.

Jinak z důvodů, které určuje smlouva. Neurčuje-li smlouva nic, byla asi koncipována jako dost závazná...

Samozřejmě, většinou jsou všichni rozumní a vysvětlíš-li důvody, zrušení smlouvy akceptují, ale není to jejich povinnost. Může tam hrozit třeba náhrada škody (dalšího zájemce odřekli třeba, ty to teď nekoupíš a oni budou třeba jiného hledat dalších pár měsíců...).